Historie Libštátského jachtingu

Začalo to v hospodě u rumu. V roce 1967 sedělo pár vesnických kamarádů v libštátské hospodě, klábosilo a pilo rum. Ve chvíli mlčení jeden z nich poznamenal: „ To už jsme jako námořníci s tím rumem, akorát nemáme loď“. „Tak ji postavíme“ pravil druhý. Tak jo, pravili všichni jako jeden muž a vesnické furiantství začalo pracovat. Tříčlenná parta – bratři Zdeněk a Miloš Havlíčkové a Zdeněk Netřebský, z nichž už žije pouze jeden, si sehnala plány stavby lodě typu „Zoška“ z Polska a s pravým českým fištrónem během jednoho roku postavila legendárního Acháta, který získal jméno polodrahokamu, nacházejícího se na svazích blízkého Kozákova. Při stavbě jim bylo dobré leccos, na madla byla použita trubková držadla, stejně jako elektrické rozvody a další nedostatkový materiál z likvidovaného autobusu, o kompas obrali letadlo Messerschmitt. Divadelní kukátko dostalo zcela jinou náplň – změnilo se na náměrový kompas, prostě pomáhali se všelijak. Výsledkem byla téměř sedm metrů dlouhá námořní jachta určená pro čtyři námořníky, pevná a spolehlivá, která od roku 1969(!) plula po mnoha evropských mořích a nikdy svou posádku po všechna léta služby na moři nezklamala.

Ta první plavba Acháta byla dost kuriozní – kdepak by tihle nadšenci věděli něco o námořní navigaci, meteorologii, námořních předpisech a dalších vědomostech, které nyní už musí každý jachtař znát. Loď pokřtili na libštátském koupališti, vlakem jej dopravili do Jugoslávie a podle mapy školního atlasu se vydali do Řecka. Dopluli tam a dokázali se vrátit. Jak se jim to podařilo s minimálními znalostmi není dodnes jasné. Zřejmě ocenil jejich nadšení Neptun a přihrál jim celé hrsti štěstí. V tomto roce se na Achátu vystřídalo několik posádek a tak se začala psát historie libštátského jachtingu. Achát.se statečně popral teď už se zkušenější posádkou s bouřemi na Baltu v roce 1985 při cestě do Helsinek i když při ní docházelo také k zajímavým situacím. V noci vplul Achát do rybářských sítí, takže nezbylo nic jiného než je rozříznout a poté svázat. Zdeněk Netřebský zase v domnění, že se spletli v navigaci odmítl jet na „nějaký pustý ostrovy“ atd. Helsinský přístav zdraví všechny jachtaře vlajkou jejich země a nejprve viděla suchozemci vyvěšený polský symbol, protože správce přístavu se prostě spletl. Trošku mu trvalo nežli našel ten správný červenomodrobílý pruh látky.

O rok později vyrazil Achát teď už s ostřílenými námořními vlky do Osla, do nejsevernějšího

bodu ve své historii. A opět ji úspěšně zvládl. Brázdil několikrát i vlny teplejšího moře – Středozemního. Na jeho palubě se připravilo na daleko delší plavby mnoho

českých jachtařů. Přinášel radost těm, kteří díky jemu propadli moři i těm, kterým neučarovalo a přineslo zase definitivní rozhodnutí, že mořská hladina není zrovna jejich šálek čaje.

Posádky si užívaly spolehlivost lodičky, ale nevyhnuly se ani mnoha kuriózním situacím. Třeba když němečtí policisté zjistili, že Achát nemá vyvěšenu vlajku hostitelské země a odmítli loď pustit z přístavu. A tak Pepa Kinský bez znalosti jediného německého slova se vydal do vnitrozemí a přinesl hned tři. Po skončení této plavby jsme odváželi Acháta i jeho sesterskou loď Marii Annu domů, jenže v Hoyeswerdě jsme kvůli rekonstrukci silnice poněkud zabloudili a ve tři ráno šel opět Pepa burcovat německé policajty, aby nám pomohli.

Zavedli nás ke klenutému mostu, o němž jsme nebyli přesvědčeni, vzhledem k výšce nákladu, že jej podjedeme. Německý policista si stoupl za most, rozsvítil pendrek a auto se dvěma loděmi navigoval. Když jsme projeli, utřel si zpocené čelo. Nebo třeba zážitek, kdy němečtí policisté zavřeli Pepka Bažanta a Janu Eichlerovou do cely v domnění, že chtějí jet do zakázané zóny. Jejich tři děti zatím čekaly v autě. Nebo když Pepek Bažant vplouval do Moritzdorfu, kde se v mělkém přístavu napájeli koně. Hulákal na celý přístav:“sundejte ty plachty nebo zajedu koně!“ Když jsme mohli dál než na Greitsfaltskou zátoku, vyplul Achát do Dánska. Jana Eichlerová pečlivě navigovala – až uslyšela od kapitána Pepka Bažanta: vyflákni se na to, Dánsko je doprava“. Historky by nebraly konce a všichni, kteří kdy na jeho palubě stáli, si je vždycky rádi vypravují.

Jenže pak Achát začal stárnout. Jeho dřevěné části podléhaly zubu času, začalo v něm být víc mořské vody než je v každé lodi zvykem. Statečná lodička, na níž se vyučilo tolik námořníků, stála smutně v libštátské loděnici přikrytá plachtou a pomalu odcházela ze světa. Nikdo už o ni nejevil zájem, dokonce se objevily návrhy na její likvidaci. Jenže pak při jednom setkání jachtařů dal liberecký Pepek Bažant nalít několik rumů představitelům oddílu a pronesl historickou větu: „chlapi, dejte mi Acháta a já ho dám do pořádku.“ Hoši po sobě pokukovali a pak si plácli. Achát stál korunu, aby bylo předpisům učiněno zadost, změnil místo pobytu do Liberce, kde na Pepkově zahradě stál tři roky. Po celou tuhle dobu dostával nové dřevěné části vyráběné na koleně, získal nový nátěr, nové bylo i vnitřní vybavení a hlavně získal i nové plachty i povolení k plavbě. Když Pepek skončil, byl to zase pyšný Achát připravený zase nosit na své palubě všechny, kteří o to stojí. Legenda libštátského jachtingu je nyní na Lipně, jednou za rok jede známý závod „Čtyřiadvacítku“, jinak si na jeho palubě zase užívají všichni, kteří mají rádi Acháta, plachty a vítr.    

Historie v datech

1968 – bratři Havlíčkové a Zdeněk Netřebský zahájili stavbu námořní jachty podle

                    polské kontrukce „Zoška“. V témže roce byla loď dokončena a nazvána Achát.

                   Křest proběhl na libštátském koupališti. Na plachtě má číslo 29.

1969 – první námořní plavba Achátu z Jugoslávie do Řecka a zpět podle mapy ze školního

            atlasu

1970 – ustaven jachtařský oddíl TJ Jiskra Libštát - do oddílu se začali hlásit i „přespolní“ –

            z Liberce, 

1970 a 1971 plavby Acháta na Máchově jezeře, střídaly se posádky přátel a budoucích  

                    jachtařů. V Libštátě se uskutečnilo první celostátní setkání námořních jachtařů

1974, 1975 plavba Acháta na Greiss. zátoce, část posádek absolvovala praktické školení pro

                   kapitánské zkoušky

1976 - Achát na Jadranu v Jugoslávii, posádky se střídaly v termínech dohodnutých v zimě

1977 – 1990 Achát střídavě na Baltu a v Jugoslávii

1985 – plavba členů oddílu na Achátu do Helsinek

1986 – kurs námořního jachtingu a příprava ke zkouškám, Zkoušky pak v dubnu r. 1987

            úspěšně  složili další kapitáni. Kurs se opakoval ještě v roce 1988 se stejným           

            výsledkem. Plavba členů oddílu na achátu do Osla

1988 – výstava v semilském muzeu k 20. výročí zahájení výstavby první klubové lodí Achát

1990 – Plavba členů oddílu na Achátu na Bornholm

1991 – založení TJ Jachting Libštát oddělením od TJ Jiskra Libštát

          

1992 – historicky první plavba z Livorna do Barcelony s pouze ženskou posádkou – více

            podrobností na odkazu plavby

1995 – J. Bažant začíná s rekonstrukcí Acháta

1998 – většina členů Jachtingu Libštát absolvovala kurs pro radiotelefonisty a zkoušky složila

            na ministerstvu dopravy, dokončena rekonstrukce Acháta, který byl dopraven na

            Lipno.

2000 - účast Richarda Konkolského na celostátním setkání jachtařů v Libštátě

2005 - je každoročně organizován tábor pro děti spojený s jachtařským výcvikem

2008 – Na Orlíku se uskutečnil první prázdninový tábor pro děti s jachtařským výcvikem

2010 – zahájení plavby J. Bernta kolem světa – podrobnosti v odkazu plavby

2012 – dokončena loď Petra Havlíčka, původně klubová. Na její dostavbu přispěl finančně po

           souhlasu členské schůze také Jachting Libštát